To bylo tenkrát slávy, když byl veřejnosti oznámen záměr korejského koncernu Hyundai vystavět v České republice na zelené louce fabriku na výrobu aut, která dá skvělou a jedinečnou profesní šanci místním lidem a do naší po komunistickém řádění stále rozvojové ekonomiky přinese i tolik žádané zahraniční peníze a know how. Všichni budou šťastni, do té doby nepříliš prosperující frýdecko-místecký region se dočká vytoužené životodární injekce a světlých zítřků a korejští manažeři si budou mnout ruce nad nalezením ideálního místa pro svoji velikou investici.

Zdají se vám předchozí slova poněkud sarkastická a tendenční? Tak s podobnou otázkou nad vyzněním svého nejnovějšího filmu si hlavu rozhodně neláme čím dál jasněji zářící hvězda české dokumentaristiky Vít Klusák. Po tomto snímku ho už rovnou můžeme začít považovat za jejího „enfant terrible“. Jestliže už předchozí díla absolventa FAMU vykazovala ambici zaujmout určité stanovisko (zejména předchozí „Český mír“, na kterém pracoval s kolegou Filipem Remundou), tak „Vše pro dobro světa a Nošovic“, jak zní titul tohoto filmu, jde v tomto směru ještě o kus dál.

S kousavým ironickým podtónem jsou nám předkládány scény z náborových mítinků automobilky, během nichž jsou již úspěšní uchazeči o práci nuceni sledovat oslavné filmy a zpívat korejské odrhovačky, a kdyby to náhodou nestačilo, tak tady máme snaživého českého tiskového mluvčího, jemuž je dán dostatečný prostor na to, aby se projevil jako ideální užitečný idiot.

Výstavba obří montovny kromě minut slávy pro lokální i národní politiky však přinesla i ošklivé rozpory do řad místních obyvatel. Zatímco na stotisícové „všimné“ natěšená většina se už nemohla dočkat na vylepšení svých rodinných rozpočtů, vzdorující menšina neochotných prodat své pozemky musela nakonec i pod tíhou výhrůžných anonymních dopisů taktéž kapitulovat.

Film se věnuje výhradně až době těsně před a po otevření továrny, ještě stále nezahojeným ranám se však vyhýbat nechce. Filmaři však v zainteresovaných nedokázali vzbudit dostatek ochoty se na toto téma bavit, takže v tomto směru zůstává jen u útržkovitých zpovědí, které nemají dlouhého trvání a tudíž ani nejdou příliš do hloubky.

Je asi už zřejmé, na čí straně v pomyslném rozporu mezi starousedlými zemědělci a nadnárodním koncernem stojí filmařský tým, takže otázka tedy zní, zdali jejich příklon k „těm slabším“ je dostatečně vyvážen kvalitní filmařinou a zdali do něj nevstupuje až přílišné zaujetí pro jeden pohled na věc.

Dostatečnou odpověď může poskytnout pestré panoptikum místních obyvatel a zaměstnanců automobilky. Můžeme politovat osud mladého dělníka, nadávajícího na asijský dril panující za zdmi závodu, ale stejně se jen těžko budeme zbavovat pocitu, že si za mnoho svých problémů může sám anebo se můžeme jen trpce pousmát nad pocitem důležitosti těch, kteří dohlíží na pracovní tempo dělníků a zároveň si myslet něco o tom, co s povahou bezvýznamného snaživce udělá jen trochu důležitější pracovní pozice.

Nic z toho však nemůže vnutit jednoznačný názor o novodobých korejských otrokářích. Nutno však říci, že toto zjevně ani nebylo záměrem tvůrců. Ti si sice v samotném závěru nenechali ujít příležitost k dokonalému zesměšnění propagačních materiálů asijského koncernu, ale těžiště jejich snímku se naštěstí dokáže včas přesunout směrem k sondáži české povahy a vztahů ve venkovské komunitě, které mají do ideálů velmi daleko.

Je sice pravou, že z pohledu potenciálního zaměstnance lze na počínání korejského automobilového giganta jen těžko hledat něco extra pozitivního a taktéž, že celý tento podnik nebyl pro českou republiku a konkrétní region zas takovým ternem, jak nám to bylo celou dobu prezentováno, tím největším problémem však zůstává pasivita a přizpůsobivost českého člověka. Ten možná dokáže zpočátku projevit svůj názor a přihlásit se o svá práva, aby časem kapituloval před většinou a zůstal už jen u nadávek na současné poměry.

Tento snímek sice tomu malému a utlačovanému českému člověku straní, ale budiž mu připočteno k dobru, že tak nečiní za cenu laciného agitování proti těm „zlým a všemocným nadnárodním koncernům“. Jsou sice chvíle, kdy je díky záměrnému střídání záběrů z hi-tech provozu moderní automobilky a dialogů bodrých žen pracujících na poli těch „obyčejných“ lidí až moc, což místy narušuje dynamiku vyprávění, ale celkově lze i s akceptací faktu, že se Klusák a jeho tým přiklonili k jedné straně, nazvat dokument vyváženým. Přináší totiž plastický obraz z regionu, kde je stejná nouze jak o dobrou práci, tak o ochotu důrazněji trvat na svém názoru a postoji a kde se hlavně příliš nepřemýšlí nad vzdálenější budoucností. Což je ovšem ve větší či menší míře symptomatické pro celou Českou republiku.